Dnem podzimní rovnodennosti – 23. září – začíná na severní polokouli astronomický podzim, trvající až do zimního slunovratu 21. prosince. Jen pro úplnost, meteorologický podzim připadá na měsíce září, říjen a listopad.
Dny se nám nezadržitelně krátí, sluníčko ztrácí na síle a v polích se po ránu začínají objevovat první mlhy, zvěstující nástup chladnějších dní. Obilná pole po žních osiřela, nad strništi se prohání jen vítr a ptáci, paběrkující na zrníčkách obilí, která se při sklizni nepodařilo naložit a odvézt. Touto dobou ještě někde ožívají brambořiště a řepná pole, která se ale v naší zemědělské krajině vyskytují čím dál méně. Na očesání dozrávajícího ovoce se ještě těší sady a zahrady.
Očesáno.
V sadu za humny máme v současné době přes třicet ovocných stromů. Ponejvíce jabloně, ale najdete zde také hrušně, švestky, třešně, višně, broskve, meruňky nebo třeba i kdoule. Protože náš statek leží v údolní obci s hojnými jarními mrazíky, volíme při výsadbě především pozdní odrůdy, které kvetou co nejpozději.
Ovoce pěstujeme hlavně pro chuť, ne pro vzhled, jak je dnes v moderním sadařství běžné. Proto jsme v našem sadu vysadili především staré odrůdy ovocných stromů na vysokokmenech, které nemusíme nijak chemicky ošetřovat, stejně jako naši předkové. Ke starobylému gruntu se také takový sad hodí mnohem více, než plocha osázená zakrslými stromky s krátkou životností (obvykle 15 – 20 let). Výsledkem je zdravé ovoce, téměř zapomenutých chutí a vůní, které v běžných obchodech nikde nekoupíte. Naše ovoce nám musí především chutnat “po přírodě” a krásně vonět.
Hrušeň.
Jistě mnozí z vás namítnou, že ovoce pěstované na vysokokmenech je z vysokých stromů špatně dostupné, ale ovoce češeme jednou ročně a odměnou nám je hojnost kvalitní úrody. Jedinou podmínkou pro výsadbu takových stromů je dostatek prostoru, nehodí se pochopitelně do malých zahrádek.
Jinak já u vysokokmenů vidím jen samé výhody – mají bujně rostoucí podnože, které si dokáží najít vodu i ve větších hloubkách – při déle trvajícím suchu je nemusíte neustále zalévat. Lze pod nimi i hospodařit – pod částí stromů máme dokonce zoráno a pod jejich korunami pěstujeme zeleninu. Velké stromy také poskytují v parném létě příjemný stín a snižují odpar z půdního povrchu. A v neposlední řadě, tyto ovocné stromy jsou dlouhověké, plodí i v 50 a více letech.
Spadaná jablka.
V naší zahradě dnes najdete staré odrůdy jabloní jako Zlatá reneta, Ontario, Sparťan, Matčino, České panenské, Lord Lambourne, Řehtáč soudkovitý a jiné. Skutečnou raritou naší zahrady je však jabloň s poetickým názvem “Ovčí hubička”. Je to velmi stará, dlouhověká a kriticky ohrožená odrůda, kterou dnes již téměř nikde nenajdete.V dobrých podmínkách může údajně plodit ještě ve svých 150 letech, ale tuto informaci osobně ověřenou nemám 🙂
Staré odrůdy ovocných stromů považujeme za naše kulturní dědictví, které bychom měli zachovat i dalším generacím. Co myslíte vy?
