Závadné hovězí maso z Polska – kauza, která v současné době hýbe našimi médii. Nemocné krávy a možná i jiná zvířata se v utajení poráží na polských jatkách, maso plné antibiotik a nebezpečných látek se označí jako zdravotně nezávadné a vesele se prodává do celé Evropy.
O další cestě zdravotně závadného masa za zákazníkem už můžeme jen spekulovat. Ale lze důvodně předpokládat, že se toto maso dostává ke konečným spotřebitelům prostřednictvím maloobchodní sítě, ať už jako svalovina nebo uzenina, nebo formou pokrmů v restauracích a jídelnách.
Hovězí maso v půlkách.
Ohromila mě zejména informace ministra zemědělství Tomana, že se závadné maso z Polska konzumovalo v luxusních pražských restauracích jako prvotřídní argentinské hovězí v ceně 1 000,- Kč za porci. Drzost některých podnikatelů nezná mezí.
Argentinské hovězí?
A všechno jsme se všichni dozvěděli v podstatě náhodou, díky jednomu pilnému investigativnímu novináři, který se nechal na polských jatkách osobně v utajení zaměstnat. Ukazuje se, že systém kontroly dovážených potravin selhává a nikdo přesně neví, jak dlouho a na kolika dalších místech se podobně nechutná praxe ještě provozuje. A nemusí jít pochopitelně jen o dovozy potravin z Polska.
Nedalo by se něčemu podobnému koncepčně předcházet? Proč kupříkladu vyvážíme z Česka skot a prasata z 80% k porážce a zpracování do zahraničí, a přivážíme namísto toho maso nejistého původu a kvality? Aby měli dopravci a potažmo firmy opravující naše silnice více práce?
Skot.
Proč musí dnešní potraviny zcela neekologicky a neekonomicky cestovat za spotřebitelem křížem krážem po Evropě, když by pro dotčené regiony bylo určitě výhodnější většinu potravin zpracovat v místech, odkud potraviny pochází?
Nedělám si iluze, že se v nejbližší době cokoli ohledně velkovýroby a distribuce potravin koncepčně změní. Ale změnit své chování můžeme my, zákazníci. Začněme se více zajímat o to, co vlastně jíme. V dnešní době již celá řada prvovýrobců potravin – farmářů, chovatelů a pěstitelů prodává potraviny tzv. ze dvora. Tento způsob prodeje je i zakotven v platné právní legislativě a umožňuje konečným spotřebitelům nakupovat kvalitu přímo “u zdroje”.
Farmář.
Jsme to, co jíme, praví jedno moudré rčení a mně nezbývá, než s tím souhlasit. Každý z nás si v dnešní době může ve svém okolí najít svého farmáře, včelaře, pěstitele ovoce a zeleniny. Tito lidé se nemohou schovávat za velkou firmu. Naopak, prvovýrobci dávají v sázku svou pověst a dobré jméno. A vy tímto způsobem podpoříte nejen své zdraví, ale i rozvoj svého regionu. Kvalitní potraviny za trochu námahy přece stojí.
Co mohou zákazníci od prodeje ze dvora očekávat a co na druhé straně musí legislativně dodržovat prodejci ze dvora vám popíšu v příštím článku.
Mějte se zatím fajn!
