Ve svém předchozím příspěvku Jsme to, co jíme slibuji přinést podrobnější informace o tom, co můžete od tzv. prodejů ze dvora vlastně očekávat, a jak tento “staronový” způsob prodeje upravuje současná právní legislativa. Tímto příspěvkem svůj slib tedy plním.
Já sám prodávám ze dvora své farmářské přebytky a mám zájem na tom, aby všichni zájemci o kvalitní farmářské produkty věděli, do čehože to vlastně jdou – jaké komodity, v jakém množství a za jakých podmínek lze v režimu ze dvora legálně kupovat/prodávat.
Legislativa říká, že prodejem ze dvora se rozumí prodej malých množství vlastních produktů z prvovýroby přímo konečnému spotřebiteli.
Statek Zelený grunt.
Prodej produktů v režimu ze dvora může probíhat:
- přímo v místě hospodářství nebo výroby;
- v tržnici nebo na tržisti;
- v místní maloobchodní prodejně, která se nachází nejblíže k hospodářství farmáře.
Protože prodeje ze dvora jsou v dnešní době zcela běžně zneužívány překupníky, kteří nic nevyrobí a své “farmářské produkty” nakupují bůhvíkde, doporučuji všem zájemcům o kvalitní produkty nakupovat skutečně ze dvora, tj. přímo u farmářů v místě výroby těchto produktů. Není to sice tak pohodlné, jako nákupy na tržištích nebo v obchodech, ale zase máte jistotu, že nakupujete skutečně to, pro co jste si přijeli. Což je velmi důležité zejména u produktů živočišného původu, které bych já osobně na tržnici nikdy nekoupil.
Kůzlata.
U masa musíte mít 100% jistotu, že se jedná o naprosto čerstvý produkt ze zdravých chovů. Proto podmínky prodeje ze dvora upravuje vedle další legislativy především veterinární zákon. V souladu s tímto zákonem může chovatel prodávat ze dvora v malých množstvích živou drůbež a králíky, zpracované drůbeží a králičí maso, vejce, mléko, zvěřinu a ryby. Produkty musí být pochopitelně zdravotně nezávadné. Prodej hovězího nebo vepřového masa ze dvora současná legislativa nedovoluje.
Nosnice a ovečky.
Čerstvé drůbeží a králičí maso:
Musí pocházet z vlastního chovu farmáře a může být prodáno pouze konečnému spotřebiteli.
U králíků nesmí být hlava oddělena od těla. Nevím, jak toto nařízení vymáhat v praxi, když sám z vlastní zkušenosti vím, že většina mých zákazníků nechce králíka s hlavou. Slabším povahám se může udělat i nevolno.
Týdně je mi dovoleno prodat maximálně 10 králíků, 10 krůt, 10 husí, 10 kachen a 35 kusů ostatní drůbeže. Naši legislativci už opravdu neví, jak nám nejmenším (hobby) farmářům házet klacky pod nohy.
Když uvážíme, že jeden rok má 52 týdnů, mohl bych teoreticky prodat nemalé množství drůbeže a králíků. Ale tak velké chovy ani zdaleka nemám. Za to bych uvítal možnost prodat na svátek sv. Martina třeba 40 hus najednou, protože právě ve svatomartinském týdnu je o husy největší zájem. A poté celý rok zase téměř nic.
Naši ušáci.
Nebalená čerstvá vejce:
Vejce pocházející pouze z vlastního hospodářství. Čerstvá vejce mohou být prodávána max. 21 dní po snášce s minimální trvanlivostí 28 dnů. Pokud vejce prodávám přímo ze dvora svého hospodářství, nemusí být ani prosvícena. Zákazníkovi mohu prodat max. 60 ks vajec najednou. Pokud byste potřebovali vajíček více, musíte si s sebou přivést někoho dalšího – zase pokus našich legislativců o vtip 🙂
Včelí produkty:
Produkty pocházející z vlastního chovu včel – tuto podmínku také splňuji. Mohu vám dle platné legislativy prodat maximálně 2 tuny medu ročně. Popravdě, tolik medu ani nemám. Většinou vytáčím kolem 500 kg medu, především květového. A to musí být ještě dobrý rok na snůšku.
Včelí úly.
Syrové mléko a smetana:
Tyto komodity může farmář prodávat jen se souhlasem Krajské veterinární správy a současně splňovat spoustu legislativních podmínek. Já osobně žádné dojnice nemám a pro syrové mléko si jezdím do sousední vsi do tzv. mlékomatu. Veřejně dostupný mlékomat je pro mě jednoznačným ukazatelem, že hospodářství splňuje velmi přísné podmínky na prodej mléka. Ze syrového mléka vyrábíme sýry a jogurty čistě pro vlastní potřebu.
Zvěřina a ryby:
Zákon umožňuje prodávat v malém množství ryby z vlastního chovu a ulovenou zvěř, která musí být vyšetřena školenou osobou. Je možné prodat jen takové množství ryb, které odpovídá obvyklé spotřebě domácnosti spotřebitele. Malým množstvím zvěřiny se rozumí max. 30% odlovené zvěře. Já s prodejem těchto komodit vlastní zkušenosti nemám, nebudu se o nich proto ani dále rozepisovat.
Naše ovečky.
Rozumím tomu, že se náš stát snaží dát prodejům ze dvora nějaký legislativní rámec, ale mnohdy vágní formulace (např. množství ryb, které odpovídá obvyklé spotřebě domácnosti spotřebitele) tomuto snažení stejně moc nepomáhají a vytváří se jen zbytečný prostor pro obcházení zákona. Pokud zákazník něco opravdu chce, svou cestu si k tomu stejně najde.
Mně osobně by se nejvíce líbilo, kdyby měli prodejci ze dvora větší možnosti prodávat své domácí produkty z prvovýroby, třeba i pod přísnějším dohledem Krajské veterinární správy. Neschovávám se za jméno žádné velké společnosti a za kvalitu svých produktů ručím vlastním krkem. Proč tedy rozhodnutí, jak a kde si zákazníci mohou kupovat potraviny pro svou vlastní potřebu nenechat především na nich…
