V rozhovoru s uznávaným profesorem Blahoslavem Maršálkem z Botanického ústavu Akademie věd ČR, jehož celé znění si můžete najít na internetu v pořadu Výzva pod titulkem “Brno bude jako španělská Málaga”, se dozvíte, že semínka máku setého, pocházejícího z české zemědělské produkce, mají překročenou povolenou normu na obsah glyfosátů 500 krát.
Kdo někdy viděl makové pole, nemůže si nevšimnout, že v současné době štědře dotovaného zemědělství na takovém poli skutečně neroste nic jiného, než mák. Na první pohled se zdá být tedy všechno v pořádku, ale je to jen zdání. Aby na poli rostl v tomto případě jen mák, musí se pole řádně ošetřit herbicidem, mnohdy několikrát za sebou, aby byly zničeny všechny plevely. Poté se sází zemědělské plodiny, které se pro podporu svého růstu důkladně hnojí – v dnešní době především produkty chemického průmyslu, které jsou dotované.
A před sklizní některých plodin, do kterých patří i mák setý, se provádí tzv. desikace, což je proces aplikace další chemie, aby plodina na poli uschla najednou a dala se snáze sklidit v plánovaných termínech. Výsledkem je chemií napumpovaná potravina, která se legálně dostává do potravinového řetězce spotřebitelů, které ani nenapadne, že například domácí makové buchty zhotovené z nakoupeného máku mohou být i zdraví škodlivé.
Testy, které by odhalily skutečné hodnoty škodlivých látek ve vyprodukovaných potravinách “moderními” zemědělci, jsou velmi drahé a spotřebitelům tak nezbývá než prostě věřit zemědělcům, že aplikace hnojiv, herbicidů, fungicidů, desikantů a já nevím čeho všeho ještě, skutečně odpovídají předepsaným množstvím a postupům, které mají za úkol udržet hodnoty škodlivých látek v potravinách v rozumných mezích. Ruku do ohně ale za to dát nemůže nikdo.
Zemědělci se chovají logicky ekonomicky – tedy v tomto (ekonomickém) ohledu naprosto rozumně. Čerpají štědré dotace na obdělávanou výměru zemědělské půdy, dotace na hnojiva aj. chemii, dotace na “Zelenou naftu” a sejí jen to, co se jim vyplatí. Otázkou zůstává, jestli se tento způsob zemědělské produkce vyplatí spotřebitelům takto vypěstovaných potravin. Alergie, poruchy imunitního systému a další zdravotní problémy číhají na konzumenty dnešních průmyslových potravin ve stále větším měřítku. Těm samým spotřebitelům, kteří ze svých daní tak štědře dotují současný způsob zemědělské velkovýroby.
Dokud ale budeme tolerovat nebo dokonce ignorovat obsah chemie v potravinách, nic se v současném systému určitě nezmění. Vypadá to skoro jako v katastrofickém filmu, kde nemocní konzumenti “chemických” potravin končí ve spárech farmaceutických firem, které jim s radostí prodávají další chemii v podobě jimi vyráběných léků. Naděje umírá poslední, říká jedno lidové rčení. A nám nezbývá než doufat, že se osvícenější část populace už konečně probudí a nebude se řídit při výběru potravin, které tak hojně všichni konzumujeme, jen cenou a svou pohodlností. Čím více si toho vypěstujeme sami, tím více pro své zdraví uděláme. Bohužel, většinou se nad něčím takovým zamýšlíme až ve chvíli, kdy máme osobní zkušenost se zdravotními problémy svými nebo našich blízkých…
Každý z nás se asi někdy snažil na své zahrádce něco vypěstovat. Každý z nás ví, že cokoli pěstované v přírodě bez chemie je bez našich pracných zásahů obklopeno plevely. Ani ovoce nebo zelenina nemá tak pěkný vzhled, jako produkty “chráněné” chemií a pěstované ve velkém za účelem zisku. Pole prostá plevelů jsou pole plná chemie, která se však logicky dostává i do spodních vod a škodí bez rozdílu nám všem. Jak dlouho si něco takového necháme líbit?
Všechno záleží hlavně na našem spotřebitelském chování. Především naše vlastní pohodlnost nám brání si cokoli vlastního vypěstovat nebo se alespoň aktivně zajímat, za jakých podmínek se pěstuje to, co sami jíme…
A nyní pár fotografií pro ilustraci, jak se pěstují v (našich) domácích podmínkách bio brambory – bez chemie: