Lidová architektura, která dává českému venkovu svůj nezaměnitelný charakteristický ráz, je projevem stavební činnosti našich předků. Vychází z místních tradic, zkušeností a znalostí předchozích generací, a liší se v jednotlivých územních regionech podle dostupnosti použitých materiálů.
Jediný nedostatek – plechová vrata.
V této souvislosti je náš venkov se svými tradičními vesnickými sídly součástí kulturního dědictví, které jsme převzali od předchozích generací, a které bychom měli také odpovědně zachovat i pro generace příští. Vlastnictví obecně zavazuje, a vlastnictví objektu tradiční lidové architektury dvojnásob. Nebo by alespoň mělo…
Také velmi pěkně zrekonstruované.
Nezastírám, že jsem v tomto ohledu trochu staromilec, milovník tradic a lidových obyčejů, které nás určitým způsobem spojují se všemi těmi lidmi, kteří zde žili před námi, a na jejichž těžce vydobyté zkušenosti navazujeme právě my, “současníci”.
Slánský dům před rekonstrukcí.
Na druhé straně rozumím i tomu, že dnešní požadavky na funkci a kvalitu bydlení se na rozdíl od minulosti zcela liší, mění se a vyvíjí. A to nejen na venkově, kde vesnická sídla již ztrácí svou původní hospodářskou funkci.
Nelze nikoho nutit, aby žil ve skanzenu nebo se dokonce vrátil k zastaralému životnímu stylu o několik generací nazpět. To by se určitě nelíbilo ani těm nejzarputilejším milovníkům “starých dobrých časů” (povětšinou velmi zromantizovaných).
Slánský dům po citlivé a vkusné rekonstrukci.
Ale nacházet rozumné kompromisy při rekonstrukcích tradičních vesnických sídel nebo při nové výstavbě rodinných domů v oblastech s historickou výstavbou, by při troše dobré vůle určitě možné bylo. Bohužel, zde naprosto selhává i funkce příslušných stavebních úřadů, které by dle mého názoru měly mít mnohem větší možnosti ohledně regulace typu výstavby v historických intravilánech obcí. Dnešní doba je však k budoucím generacím nepřející.
Kaple sv. Vojtěcha v popředí.
V době, kdy jsme před téměř dvaceti lety kupovali zemědělskou usedlost v naší malé obci, měly všechny domy bez ohledu na svůj stavební stav stejný charakteristický ráz. Jak je pro oblast Slánska typické, kamenné domy s bílou či okrovou omítkou, na střeše červená pálená krytina. Slánský dům, typický jen pro tuto oblast, najdete dokonce v odborných popisech lidové architektury. Naše malá obec nebyla v minulosti naštěstí nikdy postižena žádnou stavbou socialistického realismu, i proto vypadala jako vystřižená ze starých časů.
Dům statku před rekonstrukcí.
Slánský region se neustále vzmáhá a láká k trvalému bydlení spoustu nových obyvatel, především z měst. Postupem času tak mnoho domů i v naší vesnici změnilo majitele. Některým domům tato změna vyloženě prospěla, některým nikoli. Tedy z pohledu zachování tradičního vzhledu naší vesnice. Mnozí majitelé nemovitostí se snaží odlišovat od ostatních za každou cenu. Dokonce i za cenu úplného zničení původního charakteristického rázu celé vesnice. Koneckonců, i ke své vlastní škodě.
Dům statku – stále v rekonstrukci.
Dnes máme v naší vesničce domy i s černými betonovými střechami, azurově modrou nebo šedou fasádou, s plastovými okny a dveřmi, zkrátka moderní funkční architekturu, jak vystřiženou z příměstských satelitů.
Nejsem si jist, zda-li jde jen o špatný vkus majitelů těchto nemovitostí nebo o snahu předvést ostatním obyvatelům svou vlastní “výjimečnost”. V každém případě genius loci tím trpí, stejně jako hodnota “zmodernizovaných” nemovitostí. Něco takového si nikdo nekoupí v místě, kde očekává jistou malebnost prostředí, a kde i dnes ještě dávají lišky dobrou noc.
Špatné příklady z naší obce raději ilustrovat fotografiemi nebudu. Naštěstí se nám v některých jiných regionech zachovala ucelená stylově čistá výstavba venkovských sídel, jejíž křehkost spočívá především na bedrech současných (doufejme, že osvícených) majitelů, kteří nemyslí jen na sebe, jak tomu mnohdy je.
