Náš statek leží v pěkném údolí, odhadem asi 30 metrů od dnešního koryta Bakovského potoka. Z vyprávění pamětníků víme, že uprostřed naší malé obce býval na potoce rybníček, jež dobře sloužil především pro koupání a očistu vodní drůbeže. Z celé vesnice sem volně chodily především husy a kachny, které každé ráno pilné hospodyňky vypouštěly na pastvu, nebo se jen tak proběhnout. Večer se zase drůbež sama chytře vracela do svých husníků a kachníků, aniž by si pletla, kam se vracet domů.
Na cestě vedoucí přes mostek podle rybníčku byl tehdy tak malý provoz, že volně pobíhající drůbeži nehrozilo od pomalých povozů žádné nebezpečí. Jediné nebezpečí snad mohla představovat jen drzá hladová liška, která si především v jarních měsících, kdy v norách pilně vykrmuje svá mláďata, pro nějakou drůbež tu a tam určitě přišla. Ale to nebylo nic, s čím by si tehdejší hospodáři nedokázali poradit.
Od těch časů však už naším potokem proteklo hodně vody. Pokrok mezitím mění svět k nepoznání a my všichni se s tím lépe či hůře snažíme nějak udržet krok. Se změnou starých pořádků se změnilo všechno i na venkově, kde se mnohdy dnes už vůbec nic nechová ani nepěstuje, protože si každý může všechno jednoduše koupit v obchodech, a bez práce navíc…
Každé jaro se potok v naší obci rozvodnil, někdy i tak, že zatopil své nejbližší okolí. Hospodáři obvykle navezli kolem potoka hnůj, aby dokázali divoký potok usměrnit a zamezit tak větším škodám.
Povodeň v naší obci – rok 1939.
Moderní doba si žádá moderní přístup, a proto došlo v polovině osmdesátých let minulého století k přeložení koryta původního potoka do bezpečné vzdálenosti od lidských příbytků. Stroje vykonaly za lidi všechnu těžkou práci a z původního koryta potoka zbyla nakonec jen odvodňovací strouha, která za vydatných dešťů svůj nový účel snad plnila.
Přeložené koryto Bakovského potoka.
Ale rybníček bez vody je v podstatě jen dírou v zemi, kterou nikdo nepotřebuje. A proto také zanikl. Obec jej později nechala raději zavést, než se stane nelegální skládkou a na místě někdejšího rybníčku se dnes rozkládá užitečná zahrada. Přeložený potok se tím našemu statku vzdálil natolik, že jsem byl nucen pro naši vodní drůbež vybudovat jezírko zcela nové. A budovat jezírko bez přítoku vody z potoka je náročné. Ne na vybudování jezírka, ale na jeho následnou údržbu.
Překládání potoka dál od obydlí.
Pokud jezírko není dostatečně velké a současně v něm za pomoci zasázených vodních rostlin nevznikne nový biotop, vodu musíte občas vyměnit a jezírko vyčistit. V jezírku na drůbež, ale na jakýkoli biotop zapomeňte. Husy i kachny, potvory mlsný, doslova sežerou vše, co tam s velkou námahou zasázíte. Ani se o sázení nepokoušejte.
Měnit vodu v jezírku bych za normálních okolností musel každý měsíc. Kdybych tam nechával drůbež podle libosti. Já ale taky netrávím ve vaně celou věčnost, tak nevím proč by se moje drůbež nemohla koupat jen po určitou dobu, třeba hodinu denně. Později se ukázalo, že nápad pouštět drůbež do vody jen na hodinu mi ušetřil spoustu práce s údržbou jezírka.
Nejsem žádný lenoch a práce na statku se nebojím. Musím ale taky myslet na to, abych si, při všech svých dalších povinnostech (statek mě neživí), té nové práce nenabral víc, než skutečně zvládnu. Když už se totiž do něčeho pustím, dělám to pořádně. To zní velkohubě, tak tedy znovu. Dělám to jak nejlépe umím.
Jakmile jsem dospěl k rozhodnutí jezírko skutečně vybudovat, začal jsem shánět vhodnou techniku, která mi jezírko vykope. První chyba byla už v načasování. Zkuste v plné stavební sezóně sehnat bagr pro malou zakázku. V dnešní době, kdy firmy mají více zakázek, než mohou stihnout. Postupně jsem obvolal několik firem, abych se dozvěděl, že požadovaná technika k dispozici momentálně není. Bude, ale mám se ozvat v zimě. Do zimy jsem samozřejmě s výkopem jezírka čekat nechtěl.
Nakonec jsem měl štěstí, nebo lépe řečeno, myslel jsem si, že mám štěstí a dohodl jsem se s místní firmou, která u nás v obci právě rekonstruovala autobusovou zastávku a místo pro umístění kontejnerů na tříděný odpad.
Slovo dalo slovo a plácli jsme si. Nejásejte, jako já. Dané slovo pro podnikatele s přetlakem zakázek vůbec nic neznamená. Jako v tomto případě. Nejprve se na bagru prý rozbil motor a musí se vyměnit. Za týden, v nově dohodnutý termín, se do toho prý určitě pustí. Týden byl v tahu a nikdo se mi neozval. Volám znovu a dozvím se, že opravený motor stále není k dispozici. Za další týden už mi nikdo ani nezvedl telefon.
To mě opravdu vytočilo! Měl jsem naplánovanou práci a díky planým slibům bagristy jsem se nemohl stále pohnout z místa. Přece to všechno neskončí na bagru!
Zčásti vykopané jezírko.
Bylo právě asi 10 hodin dopoledne. Popadl jsem krumpáč, a rýč, a lopatu, a natlakovaný jako papiňák jsem šel na to. Jezírko jsem nakonec vykopal asi za devět hodin práce. Ten den bylo 32 stupňů ve stínu a chvílemi se mi z té námahy dělaly mžitky před očima, už mi také není dvacet. Ale můj vztek mě celou dobu spolehlivě popoháněl. Napuštěné jezírko je hluboké asi 120 cm, i tak jsem nakonec vykopal asi osm kubíků jílovité zeminy.
Zpevňování stěn jezírka kameny.
Druhý den jsem do celé akce ještě zapojil mou ženu Terezku, se kterou jsme v děsném horku na přímém slunci svařovali jezírkovou fólii. Musím přiznat, že u této práce mi bylo ještě větší horko, než u výkopu jezírka. Nakonec se nám fólii podařilo svařit a dokonce do jezírka položit. Koupání v jezírku bez vody, jen ve vlastním potu bylo docela prima. Třetí den jsem navozil na obvod jezírka kameny, které jsem pracně vydoloval ze staré úvozové cesty. Jen tak pro pořádek – ta cesta nám patří…
Jezírko – napouští se.
Hlavní poučení, které jsem si z této události vzal: když se člověk zdravě nas.re, dokáže cokoli!
Horší den sis na vykopání jezírka snad ani nemohl vybrat :-). V takovém vedru. Ale stálo to za to. A nejvíc to ocenily naše husy 🙂 . Jo a letos prosím vykopat ještě jedno pro mě a pro Amálku, trochu větší a v druhé zahradě ;-).