Při vzpomínce na tuhle veselou příhodu se neubráním úsměvu ani dnes, přestože od té doby už v našem údolí proteklo hodně vody potokem. Příhoda se stala poměrně krátce po našem příchodu z města na zdejší usedlost.
Sotva jsme se na zakoupené usedlosti trochu zabydleli, přišel nás jednoho večera v mírně povznesené náladě navštívit náš soused Venca. Naše první seznámení tehdy proběhlo asi takto:
“Nazdar Pražácííí! Já ‘sem nějakej Venca – lakýrnik. Váš soused. Bydlíme hned vedle a přišel ‘sem se s váma seznámit.” Trochu překvapení přece neškodí. Vzájemně jsme se představili a pozvali Vencu dál. Přesněji řečeno, do našeho tehdejšího provizorního příbytku, zbudovaném v jedné větší místnosti vhodné k bydlení.
Venca. Foto publikováno s jeho laskavým svolením.
“Ňáký pivo by nebylo?”, pokračoval suverénní Venca a zvědavě se rozhlížel, jak jsme se zatím skromně zabydleli. Mohli jsme sice nabídnout pivo jen z plechovky, ale Venca tím nepohrdl. Při následném popíjení piva jsme se alespoň něco zajímavého dozvěděli. Něco málo o lidech, něco o obci a zdejších hospodách – kdo je dobrej, a kdo je kokot, kde to je supr, a kde to stojí za piču, a tak dále. Samé užitečné informace.
Nenechte se ale mýlit, Venca někdy klame tělem. I přes svéráznou mluvu, získanou v patrně ještě svéraznějším prostředí, je to chytrej chlap a snad i díky tomu dokáže bejt neuvěřitelně vtipnej. Když teda chce. Venca má zkrátka smysl pro humor a my ho máme rádi i s celou jeho rodinou. Tak nějak nekomplikovaně. Prostě jsme opravdu vděční za to, že naše nastandardně dobré sousedské vztahy jsou jaké jsou.
Naše první kůzlata.
Protože jsme s Vencou v naší obci tak trochu na stejné vlně a jsme i stejně staří, stali se z nás dobří sousedé a kamarádi. Ještě pro upřesnění, Venca je o celých deset dní starší než já a při každé vhodné příležitosti mi nezapomene připomenout, že já jsem oproti němu “mladej rybíz”. Naše sousedské vztahy jednou za čas utužujeme i u kapky něčeho ostřejšího. Tu a tam i trochu víc, než je naším drahým polovičkám milé, ale jinak jsme všichni v pohodě.
Vença nás samozřejmě po své návštěvě pozval recipročně na návštěvu, abychom se poznali takříkajíc i s celou jeho rodinou a my jsme slíbili, že přijdeme. Sousedé stejně jako my pěstují drobné zvířectvo a tehdy tomu nebylo jinak. Ještě před návštěvou u sousedů nám byly několikrát nabídnuty k odkupu jejich půl roční kůzlata. Děda Franta to tenkrát s připouštěním koz trochu přehnal a tak měli kůzlat víc, než si asi přáli.
Bílá kozička.
Co si ale naši sousedé přáli zcela jistě, kůzlat se ještě do zimy zbavit, aby je nemuseli zbytečně krmit. My jsme tady tenkrát měli spoustu jiné práce, především s vyklízením budov od nahromaděného harampádí a hlavně s rekonstrukcí statku. Kůzlata jsem proto tvrdošíjně odmítal, i když musím přiznat, že v hloubi duše jsem o jejich pořízení párkrát zauvažoval. Přece jenom, když se odstěhujete na zemědělskou usedlost, máte chuť si nějaký chov zvířectva co nejdříve vyzkoušet.
Hezky vybarvený kozlík.
Krásně uvolněné odpoledne proběhlo na dvoře sousedů za pěkného teplého počasí. Jedlo se a pilo co hrdlo ráčilo, jak bývá na venkově dobrým zvykem. Před setměním jsme však už byli s Vencou docela namazaní. Bavili jsme se ale náramně. Samozřejmě, řeč postupně došla i na kůzlata, která jsem celou dobu měl možnost pozorovat, jak vesele skotačí ve svém výběhu. Se stoupající hladinou alkoholu v krvi, stoupaly i mé chovatelské ambice.
Autor příspěvku večer při rituálním tanci.
Pochopitelně večer slovo dalo slovo, a s Vencou jsme k nám na statek odnášeli každý jedno kůzle. Ještě štěstí, že v té pozdní hodině nebylo na dvoře u sousedů více kůzlonosičů. To bychom těch kůzlat mohli mít druhý den na statku ještě mnohem víc.
S čím musíte počítat, pokud se rozhodnete držet nebo dokonce chovat kozy:
- koza je tvor velmi chytrý, zejména pokud se chce dostat někam za potravou. Dokáže vylézt i na strom, pro lepší výhled vyskočit na střechu auta nebo přeskočit zídku k sousedům;
- před kozou musíte ochránit téměř všechno, stromky, keře, květiny atd. Koza je mlsná a pustí se obvykle do toho co ji chutná, ne do toho co jí předložíte. Na spásání trávy na zahradě u kozy rovnou zapomeňte;
- jakmile koza porodí kůzlata, stává se z ní navždycky dojná koza a musíte ji po odstavení kůzlat dvakrát denně dojit – napořád;
- nespokojená nebo znuděná koza dokáže být i hodně hlučná, vytrvale mečí nebo vřeští;
- nevykastrovaný kozel značně zapáchá a pokud není výborně zabezpečen, je schopen na své cestě za kozou či kozami překonat lecjaké překážky. V případě, že vám uteče ve vhodnou dobu ke stádu, připustí vám úplně všechny kozy.
