Jako typický český patriot jsem skutečně hrdý na to, jaký my Češi máme ve srovnání s ostatními zeměmi dobrý chléb. Rčení jiný kraj, jiný mrav by se klidně mohlo přenést i na chleba. Jiná země, jiný chléb. Přestože ve srovnání s mnohými dobrodruhy nejsem nijak zvlášť zcestovalý, měl jsem už ve svém životě možnost pár zemí navštívit. Pokud cestuji a mohu, ochutnávám tamní chléb. Ten mi o tradičním pekařském řemesle daného národa prozradí více, než průmyslově nadýchané pečivo vyráběné dnes všude dosti podobně.

Chléb je přece dar boží a proto k němu přistupuji trochu jinak, než k jiným potravinám, určitě s jistou úctou. Zahraniční chléb mi pro svou jinou chuť i konzistenci opravdu velmi chutná, ale většinou jen první den. Později se z takového chleba stává potravina, která slouží jen k tomu, abyste zčásti doplnili tolik potřebnou energii. Představa, že bych takový chléb měl jíst dlouhodobě nebo snad dokonce pořád, mi připadá skutečně děsivá.

Já osobně moc rád jím náš český chléb za předpokladu, že se jedná o chléb poctivý, tj. tradiční pšenično-žitný a současně kváskový. Slovo kváskový je třeba zdůraznit, protože chléb vyrobený z pouhého droždí nemá tu správnou mírně nakyslou chuť a nezůstane pěkně vláčný třeba celý týden. Poctivý chléb můžete jíst i po sedmi dnech, nedrobí se a je chuťově pořád výborný.

U nás doma upečený kváskový chléb.

Ještě před pár lety jsem si s chutí kupoval konzumní chléb, s oceněním chléb roku 2014. Výrobce PENAM, a.s., Pekárna Olomouc. Bydlím sice ve středních Čechách, zhruba 350 km od Olomouce, kde se tento chléb vyrábí, ale díky dnešnímu šílenému převážení potravin z místo na místo, si tento chléb můžu u nás na Slánsku koupit i já. Sice nechápu, proč se s pečivem musí neekonomicky a neekologicky jezdit přes půl republiky, ale to je téma na jinou úvahu.

Jednoho krásného dne jsem tedy pro nákup potravin zvědavě využil moderní technologie a objednal si tento chléb prostřednictvím e-shopu.  Zákaznickou výhodou e-shopů je povinnost obchodníků na svých stránkách poskytnout detailní složení potravin. A nestačil jsem se divit. Konkrétní složení do té doby mého nejoblíbenějšího chleba uvádím zde (zkopírováno přímo ze stránek obchodníka):

pšeničná mouka, voda, žitná mouka, jedlá sůl jodizovaná, droždí, stabilizovaný žitný kvas, kmín 0,1%, kvasový základ, pšeničný lepek a otruby, kukuřičná mouka, regulátor kyselosti: E270, E260, emulgátory: sójový lecitin, zahušťovadlo E412, bramborová kaše, pšeničná sladová mouka, sladový extrakt, ječný slad, látka zlepšující mouku: E300, koření. Obsahuje: ječmen, lepek, pšenici, žito, sóju.

Ne, to se vám opravdu nezdá! Skutečně se jedná o složení obyčejného kváskového chleba, kterým se většina národa krmí každý den. Je to něco podobného, jako když vaří pejsek s kočičkou v té známé povídce od Karla Čapka. To tam dali, tohle taky, a tamto ještě…

Moje manželka Terezka si dala tu práci a sehnala recept na tradiční kváskový chleba, jaký se kdysi běžně v domácnostech našich prababiček pekl. A začala jej péci u nás doma. Jednou týdně dva bochníky.  Tento chléb je opravdu výborný a není v něm skutečně nic víc, než uvedené ingredience v následujícím receptu. Proč do toho taky dávat něco, co tam nepatří? Když to není nutné ani zdravé… Přejeme dobrou chuť!

Recept na domácí kváskový chléb našich prababiček najdete v příspěvku Tradiční kváskový chléb

Sdílet: