Včelařská sezóna je letos zase v plném proudu, včely i přes letošní poměrně chladný květen vyvíjí maximální aktivitu, aby rychle zvětšily svá společenství a stihly do úlů přinést co nejvíce zásob na zimu. A právě touto dobou se včelstva také velmi ráda přirozeně množí, což přidělává dnešním včelařům nemalé starosti, mě nevyjímaje.
Když vidím roj, nadávám. Na sebe, jaký jsem pitomec, na včely, jaký jsou to mrchy nevděčný. Nemůžu si zkrátka pomoct. Nedivte se. Kdysi jsem musel během jednoho týdne asi šestkrát pro své roje do korun vysokých stromů a tenhle zážitek nějak nemůžu zapomenout.
Včelí roj usazený na stromě.
Nejvýraznějším projevem přirozeného množení včelstev je rojení, které naši dědové a starší generace na včelách tolik obdivovali a s pýchou podporovali. V dnešní době už umíme včelstva namnožit mnohem efektivněji, především formou včelích oddělků, kdy se zjednodušeně řečeno oddělí z plodiště včelstva část včelího plodu se včelami a zásobami, a vzniká tak velmi malé včelstvo – oddělek umístěný v samostatném úlu, který postupně naroste do síly a již v příští včelařské sezóně produkuje med.
Nechci vás moc unavovat včelařskou problematikou, ale pokud nebudete o včelách vědět vůbec nic, nedokážu vám vysvětlit, jak se mi tentokrát ulevilo.
Nové včelí oddělky.
Včelařem nekontrolované rojení je jeho noční můrou, protože je jasné, že takový včelař někde musel udělat zásadní chybu. Rozmnožit se včelstvo může pouze jako celé společenství, které obsahuje jednu včelí matku, tisíce včelích dělnic a včelí samečky – trubce. Včela se jako jedinec sama rozmnožit nemůže. Roj včel se v letu pohybuje obvykle celkem pomalu, zato však velmi hlučně. Bzučení tisíců včel vyvolává v mnoha lidech strach, nutno podotknout, že zbytečně.
Rojící se včely mají plné medné váčky a jsou velmi mírné. Dokonce tak mírné, jak za normálních okolností nikdy nejsou. Opustily svůj starý úl a hledají nové útočiště, nový domov – mají tedy docela jiné starosti, než někomu dokazovat svou sílu.
Včely na rámcích.
Lze říci, že při rojení zhruba polovina včelstva odlétá se starou včelí matkou hledat nový domov a druhá polovina včelího společenství zůstává s novou mladou matkou, kterou si včely k tomuto účelu předem odchovaly. Jakmile mají včely snahu v úlu zakládat mateří misky pro odchov matky, měl by včelař velmi zpozornět, protože přehlédl rojovou náladu svého včelstva.
Někdy ale můžete dělat co chcete a rojení svých včel stejně nezabráníte. Problém není ani v tom, že vám při rojení polovina včelstva z úlu odletí s velkou zásobou medu, a pokud se vám nepodaří svůj roj včas odchytnout, máte zkrátka smůlu. Horší je to, že včelstvo v rojové náladě celkem dlouho nepracuje – nenosí do úlu nektar ani medovici a jeho medný výnos je mizerný.
Roj, který se nedávno vznášel nad mými úly mi moc radosti neudělal. Přestože je to jinak vzrušující zážitek, který se nikdy neomrzí – vidět tu včelí energii, ten včelí mrak ve vzduchu – každý včelař si hned pokládá otázku, kde tentokrát udělal chybu. A taky kam a jak vysoko si roj sedne. Protože výška usazeného roje je leckdy pro jeho úspěšný odchyt rozhodující.
Na včelaření je nejhezčí právě to, že každý úl má své jedinečné včelí společenství, které se chová jinak, než společenství sousední. Deset úlů, deset jiných situací a v dalším roce zase vše úplně jinak. U včel se zkrátka nikdy nemůžete nudit, je to velmi dynamický koníček, kterému se musíte učit celý život.
Roj usazený nízko nad zemí.
V současné době máme v našem včelařství od 24 do 30 úlů, v závislosti na období. Na zimu slabší včelstva spojujeme, aby lépe přežila zimu. Proto když jsem zase po dlouhé době viděl letící roj včel, bylo mi jasné, že budu muset důkladně prohlédnout všechny úly. Tentokrát jsem neměl ani tušení, ze kterého úlu se mi včely vyrojily. Někdy to poznáte hned. Asi dva týdny před vyrojením ustává na výletovém otvoru z úlu jakákoli aktivita, z úlu se ozývá silné bzučení a po vyrojení v úlu najdete ve srovnání s původním stavem velmi málo včel. Já jsem ale nic takového nezpozoroval. Prováděl jsem nejrůznější protirojová opatření a do úlu jsem se díval častěji, než bych sám rád. Čím více včelař své včely ruší neustálými prohlídkami úlů, tím hůře pro včely i pro medné výnosy.
Včelnice.
Rozebrat tolik úlů a zjistit co se v nich opravdu děje dá člověku docela zabrat, ale když si myslíte, že se vám vyrojily včely, nic jiného vám nezbývá, protože podobná situace by se mohla postupně opakovat v dalších včelstvech. Nakonec jsem sice zjistil, že to určitě nebyl můj roj, ale čtyři včelstva se mi na vyrojení chystala. Tento roj mi vlastně pomohl vyrojení mých včelstev předejít. Lézt za rojem někam vysoko na strom a pokoušet se ho pracně sundat se mi opravdu moc nechce. Někdy je to vysloveně adrenalinový zážitek, stát na vysokém žebříku, v jedné ruce pytel na roj a v druhé vodní rozprašovač, aby se včelám navlhčila křídla a holky neměly snahu tolik poletovat. Čím se má potom člověk držet žebříku?
