Polní práce skončily, pole ztichla, příroda odpočívá. V prosinci se kdysi ještě ozývalo klapání cepů ze stodol, ale úroda již byla bezpečně uložena v sýpkách a komorách. Hospodáři propustili s koncem hospodářského roku většinu najaté čeledě, se kterou se předem domluvili zase na jaro. Žádný hospodář si ale nemohl dovolit v zimě zahálet, opravovaly se postroje pro tažná zvířata, nářadí a vyráběly se různé věci pro domácnost i hospodářství. Dralo se peří, štípaly šindele, pletly se košíky, vyráběla se košťata z březového proutí, kterých bylo třeba nejen v domácnostech, ale i ve chlévech. S prosincem přišel advent.
Už je zima, už je mráz,
kam se ptáčku, kam schováš?
Schovám já se pod hrudu,
tam já zimu přebudu.
S adventem, z latiny “adventus” – příchod, přichází očekávání křesťanského svátku – narození Páně, Ježíše Krista. Advent začíná pokaždé v neděli, která je nejblíže svátku svatého Ondřeje, tj. mezi 27.11. – 3.12., a obsahuje čtyři neděle, kde každá má svůj církevní význam. Advent býval v dřívějších dobách dobou střídmosti a pokání, v této době se lidé neveselili. Kostelní oltáře jsou v tomto období zakryté fialovým suknem, barvou kajícnosti.
Naše jesličky.
V době adventu si lidé zdobí adventní věnce, tato tradice k nám přišla z Německa. Věnec má mít čtyři svíčky, každou neděli se zapálí jedna. Podle křesťanské liturgie by na věnci měly být tři fialové svíčky a jedna růžová, která se zapaluje jako třetí v pořadí, ale v dnešní době se k tomu moc nepřihlíží a svíčky jsou na věncích nejčastěji v barvě červené. Kruh adventního věnce vyjadřuje pospolitost, plamínky svíček připomínají Krista, jako světlo vítězící nad temnotou.
Při narození Ježíše Krista se údajně na nočním nebi objevila nová hvězda, zvěstující tuto událost celému světu. Její světlo přivedlo z Východu do Betléma – místa narození Ježíše, tři krále – mudrce. Betlémské světlo se tak stalo jedním ze symbolů narození božího syna. Výjevy spojené s jeho narozením se objevují v jesličkách nebo také betlémech, které se stávají součástí domácností dodnes.
Štědrý den patřil pro svůj magický význam k nejvýznamnějším dnům v roce. Ve štědrovečerních zvycích se objevily obřady pocházející až z pohanské magie zimního slunovratu, kterými se lidé chránili před zlými silami a zajišťovali si své zdraví a dobrou úrodu. Většina původních štědrovečerních zvyků je již zapomenuta a to málo, které se dochovalo do dnešních dnů se stalo především zábavou pro Štědrý večer.
Štědrovečerní stůl 2019.
Ke štědrovečerní večeři se zasedalo poté, co vyšla na nebi první hvězda. Stůl se před večeří dýmil kouřem z voňavých rostlin a při večeři na něm ležel pecen chleba a všechny produkty, které se v hospodářství produkovaly, včetně mléka a medu. Mince nebo šupiny pod talíři měly zajistit dostatek peněz. Hospodář zahajoval večeři modlitbou, ostatní přítomní se k němu přidali. Počet lidí u stolu měl být sudý, lichý počet nevěstil nic dobrého, i proto často přizvali ke stolu i člověka osamoceného, nebo se alespoň prostřelo pro sudý počet hodovníků. Po večeři se stůl nikdy neuklízel a nechávalo se na něm jídlo pro duše mrtvých předků a pro anděly. U štědrovečerního stolu se lidé chovali tiše z úcty k záhrobí. Po večeři obcházeli hospodáři chlévy a dávali vhodnou výslužku i zvířatům, jako projev respektu a úcty.
Podle tradice se na štědrovečerní tabuli chystalo devatero jídel. Devítka je považována za symbol úplnosti, obsahuje v sobě všechna čísla předešlá. Prvním jídlem býval kdysi na venkově obřadně lámaný kousek chleba, podávaný s česnekem a medem. Potom následovala polévka, hlavní jídlo, různé kaše a nákypy, koláče i záviny. Vánočka nesměla chybět na žádném stole. Bylo zvykem do vánočky zapékat minci, kdo ji našel měl mít celý příští rok štěstí.
Hlavním dnem vánoc je Boží hod vánoční, který připadá na 25.12. – svátek Narození Páně, kterému předcházelo Andělské zvěstování. Matka Maria s manželem Josefem přicestovali z Nazaretu a ve městě Betlémě nemohli najít nocleh. Matka porodila syna ve chlévě, dostal jméno Ježíš. Té noci zářila na nebi jasná hvězda, která zvěstovala, že tu leží v jeslích na seně boží dítě.
Lepší vánoce třeskuté, než-li tekuté.
Především na svatého Štěpána (26.12.) se chodilo na koledy, které se k tomuto světci ale nijak nevztahují. Důvod byl prostý, v předchozím dni se nesmělo hlučet a rámusit a na svatého Štěpána si to lidé vynahrazovali. Na koledu kdysi chodívali téměř všichni, mladí i staří, děti i dospělí, ale postupně se zachovala obchůzka jen u dětí, které nosily jesličky a zpívaly písně o narození Ježíška.
Ztichlá pole.
Oslavy Silvestra jsou velmi mladé, pochází až z 20. století. Předtím se Silvestr neslavil ani na venkově, ani ve městech. Velmi bouřlivé oslavy Silvestra s odpočítáváním posledních vteřin starého roku jsou spojeny s rokem 1899, kdy lidé začali vítat nový moderní věk. Tady také započal zvyk novoročního přípitku šampaňským a pořádání bujarých oslav. Tradiční silvestrovské jídlo – ovar s křenem pochází až z 19. století, předtím se hodovalo stejně jako na Štědrý den. V lidových tradicích se na Nový rok setkáváme například s tím, že čím Nový rok začíná, to pak má v roce své následky. Proto lidé neměli mít dluhy a neměli nic odnášet z domu. Dále se na Nový rok nemělo dlouho ležet v posteli, aby jim nepolehlo obilí a neměli se hádat, aby se jim držel pohromadě dobytek. Na prádelních šňůrách nemělo viset žádné prádlo, které mohlo do domu přivést smrt.
