Třetí díl seriálu.
Březen za kamna vlezem, praví lidová pranostika, která v sobě kdysi mívala mnohem více zimy. S globálním oteplováním, které už nemohou zpochybňovat ani nejzavilejší odpůrci tohoto tolik obávaného jevu, se ale počasí přestává chovat podle dlouhodobě zavedených cyklů, a tudíž i podle lidových pranostik.
Letos se tedy opět necháme počasím překvapit a já doufám, že jaro se už v březnu nedá zimou odbýt. Výše uvedenou pranostiku ponechme raději jen krásné atmosféře starých dobrých časů.
Podle kalendáře začíná jaro v našich zemích až dnem jarní rovnodennosti – většinou 21. března. Jaro u nás na statku začíná zpravidla o něco dříve, někdy dokonce už 1. březnem, tedy stejně jako jaro meteorologické. Dobu, kdy k nám na grunt přichází jaro poznáme celkem bezpečně, především podle vegetativního rozvoje rostlin a vzrůstající aktivity některých živočichů.
Jako první u nás jaro ohlašují sněženky, tulipány a krokusy, které při vhodném počasí vykvetou už koncem února.
Sněženky na jaře.
Letící klínovité formace husí velkých jsem letos zahlédl přelétávat nad statkem v hojných počtech už v polovině února. Tito na obloze nepřehlédnutelní ptáci přilétají vždy jako první. Začátkem března už musí všímavý pozorovatel zaznamenat křik zpěvných ptáků, který nekompromisně vystřídá obvyklé ticho zimní krajiny.
Skřivani polní, špačci obecní a koncem března i drozdi zpěvní náležitě ohlašují svou živou přítomností, že jaro je nezadržitelně tady. Koncem března můžete v některých oblastech zahlédnout i čápy – nejprve černé a následně i bílé, ale s těmi se u nás na gruntu bohužel nepotkáváme.
Husy oznamující jaro.
Přestože bychom se po dlouhé zimě rádi vrhli na výsev prvních rostlin v zahradě co možná nejdříve, není dobré tuto činnost příliš uspěchat. Pro přípravu záhonů je mimořádně důležitá správná vlhkost půdy, která bývá počátkem března obvykle ještě příliš promáčená. S takovou půdou se špatně pracuje a předčasným obděláváním ji dokonce ještě více zhutňujeme, což není žádoucí. V počátku jara proto oceníme hlavně skleníky a foliovníky, ve kterých už touto dobou můžeme bez rizika řádit.
Náš foliovník.
Jakmile to počasí a půdní podmínky dovolí – u nás na gruntu obvykle v polovině března – kultivujeme z podzimu zoranou půdu, abychom ji před výsevem rostlin pořádně zjemnili a provzdušnili. Kultivací narušíme i nejrůznější plevely, připravené poslechnout volání jara a vyrašit. Zorané hroudovité brázdy se v zimě vlivem půdní vlhkosti a mrazu náležitě rozvolní a jarní kultivace není již tak namáhavá. Cílový stav půdy, ke kterému se snažíme kultivací přiblížit, je půda jako “mouka nebo krupice”.
Lidová pranostika na sv. Řehoře – 12. březen – praví:
Na svatého Řehoře čáp letí přes moře,
líný sedlák, který neoře.
Jarní orba byla kdysi v tomto období nejdůležitější zemědělskou činností, protože ovlivňovala budoucí úrodu. Zřejmě i proto byly s první jarní orbou spjaty lidové zvyky a rituály, které měly pomoci zajistit co nejlepší výnosy. Před první vyoranou brázdou se tehdy tažná zvířata a lidé kropili svěcenou vodou a přijímali od kněze požehnání. Před orbou na poli hospodář ještě pokřižoval pole a se slovy “ve jménu božím” započal orbu. Obdobné rituály se prováděly i při ukončení orby, nebo na počátku a konci nejdůležitějších zemědělských prací.
Pluh – revoluční vynález bratří Veverků.
O tehdejší velké dřině při orání vypovídají i lidová rčení:
Pot chlebu první vláha.
Ne tak rosa, jako pot činí úrodná pole.
Hluboká brázda – vysoký chléb.
V některých oblastech (např. Klatovsko) byly zvykem k uctění první orby tzv. Řehořské voračky. Přistrojená maškara obalená slámou od hlavy až k patě obcházela spolu s omladinou jednotlivá stavení, za bujarého veselí a vejskání a v doprovodu muziky, popřát všem dobrou úrodu a zdraví, lidem i dobytku. Výslužku, kterou za voračky omladina dostala, večer v hostinci projedla a propila.
Slaměný – Řehořské voračky.
U nás na gruntu dnes těžkou jarní práci na zahradě zastane především malá zahradní mechanizace, kterou ale musí někdo držet. Rukama. Pochopitelně já osobně. Ale nemyslete si, i tak je to dřina. Nemám totiž mechanizaci s hydraulikou, jen dvě ruce. Po těžké práci se obvykle spokojím s dobře vychlazeným pivem, dobrým jídlem a náležitou pochvalou od manželky 🙂
Tento díl volně navazuje na předchozí díl Rok na gruntu – předjaří 2.
