Rok na gruntu – předjaří 2 – druhý díl seriálu
Hlavním zdrojem obživy naší rodiny již dávno není půda, jak tomu kdysi bývalo u předků, ale přesto se snažíme o smysluplné využití zemědělské usedlosti, na které tak rádi žijeme. V souladu s jejím původním účelem a objevováním polozapomenutých tradic a lidových zvyků, které si tady společně postupně připomeneme. Tento díl volně navazuje na Rok na gruntu – předjaří 1.
Život na venkově dříve určoval rytmus přírody a průběh jednotlivých ročních období, stejně jako křesťanské tradice a zvyky. Tehdy člověk přírodu ještě hluboce respektoval a projevoval jí úctu, aby zvýšil svou naději na dobrou úrodu v chlévech i na polích. Vše, co tehdejší hospodáři na svých gruntech činili, bylo vedeno jejich snahou o zachování půdy v co nejlepším stavu i pro příští generace, pro své potomky.
Únor 2019
Za blížící se konec zimy a předzvěst jara se vždy považoval svátek svatého Matěje, který připadá na 24. února. K tomuto dni se také váže celá řada lidových pranostik, mně se však nejvíce líbí tyto:
Na svatého Matěje, sluníčko se usměje.
Na svatého Matěje, pije skřivan z koleje.
Svatý Matěj zimu tratí, když netratí, obohatí.
Svatý Matěj od P.P. Rubense.
Rozšířeným lidovým zvykem bylo v tento den obcházení sadů ještě před východem slunce a vzývání svatého Matěje. Aby ochránil stromy před mrazem a zajistil dostatek plodů, přičemž lidé stromy třásli nebo do kmenů klepali větvemi. My tento zvyk na statku neprovozujeme, ale je pěkný, co říkáte?
V únoru už sedláci pomalu obhlíželi své polnosti, kontrolovali postroje tažných zvířat a chystali hospodářské náčiní pro polní práce. Touto dobou se již také museli ohlížet po vhodné čeledi, kterou si na většinu sezónních zemědělských prací najímali.
Jaro 1925.
My dnes máme na statku jen nezbytnou zahrádkářskou mechanizaci, kterou na sezónu nijak zvlášť chystat nemusíme. Roční výměnu oleje zvládnu provést během pár minut a nějaký zvláštní servis moderní technika nepotřebuje. Půdu obděláváme v malém (7 000 m2), čistě pro radost z výpěstků do vlastní kuchyně a potřeby sena pro drobné zvířectvo. Přebytky vlastních produktů v bio kvalitě každý rok hravě prodáme.
V předjaří provádíme zejména jarní řez ovocných stromů, abychom jejich růst vhodně usměrnili a nepěstovali stromy pro dřevo, nýbrž pro ovoce. Pěstujeme pouze staré odrůdy na vysokokmenech, které nepotřebují pro hojnou sklizeň ovoce žádnou chemii a můžeme pod jejich vysokými korunami i hospodařit.
Ve sklepě prohlédneme uskladněné brambory, zda-li nemají první klíčky. Klíčky u brambor určených na konzum musíme olámat, aby se hlízy nevyčerpaly a neznehodnotily. U sadbových brambor je naopak žádoucí, aby každá hlíza měla klíčky alespoň čtyři. Touto dobou také prohlížíme uskladněné ovoce a zeleninu. Všechno, co není v perfektním stavu musí na kompost, aby se od vadných kusů neznehodnotily kusy zdravé.
Sazenice – zelí.
V polovině února již sázíme do malých květináčků a pařníčků vše, co si můžeme doma sami předpěstovat. Rajčata, papriky, rané kedlubny, saláty aj. Pro předpěstování sazenic je vhodné pořídit speciální zeminu pro výsev a množení s vyšším obsahem živin. Ušetříme tak poměrně dost finančních prostředků za sazenice a ještě můžeme předpěstováním sazenic ze semen vypěstovat i odrůdy, které nejsou běžně na trhu.
Koncem února provádíme i kontrolu včelnice, zda-li se nám žluvy nedobývají do včelích úlů za medem a kontrolujeme úlové podložky. Jakmile se na nich objeví voda víme, že včelí matky již silně plodují – kladou vajíčka, aby s příchodem jara byla včelstva již dostatečně početná pro snůšku nektaru a pylu.
